16. prosince 2010 v 15:58 | Salliene
|
Uh... tenhle díl bylo nejtěžší napsat. .. Ale je tady, tak dobrou zábavu.... :)
*
"A... A Benjamine?" šeptl Alex. Benjamin se na něj spěšně podíval a nadzdvihl obočí.
"Miluju tě," šeptal Alex, aby ho Zoe neslyšela, ale ta byla stejně zaneprázdněná Benjaminovou kapsou u kalhot, že o ničem nevědla. Ona si si ještě neuvědomovala vážnost situace.
Benjamin se usmál, a neslyšně šeptl já tebe taky. Alexovi se na tváři konečně objevil úsměv, díky kterému se Benjamin cítil trochu zdravěji. I když on nebyl ten nemocný.
*
Po pár hodinách, když Benjamin spal na jedné ze židlý na chodbě a malá Zoe ležela na něm.
Alex se natáhl pro tlačítko u jeho postele, aby zavolal sestru. Mezitím znovu vykašlával krev na povleky jeho lehké přikrývky. Alex studoval zdrávku, stejně jako jeho matka, když byla v jeho věku. A tohle se mu zdálo trochu moc na černý kašel... Vlastně bylo těžké přemýšlet, bolest na plicích byla moc silná, krev která se rvala krkem na horu taky nebyla příjemná.
Někdo otevřel dveře, do pokoje vešla silná žena, vysokým hláskem se zeptala: "Pane... Pane Barrne," pozorovala jak odkažlává, teď už jenom proto, aby nabral vzduch.
"Sestři, mohla byste zavolat doktora?" Zeptal se potichu Alex, hlasié mluvení měl zakázané - stejně jako jakékoli mluvení, ale počítalo se s tím, že něco říct musí.
"No... A je to vážně za potřebí? Doktor říkal,že-"
"Prosím," šeptl ještě Alex. Sestra se usmála, kývla hlavou a potichu řekla, že se za chvíli vrátí.
Alex se bál něco říct doktorovi, nechtěl, aby si myslel, že jeho práci uráží, nebo tak podobně, ale měl jisté předpoklady...
"Dobrý večer," Řekl rázným hlasem doktor a pokračoval; "Neměli bychom k Vám vůbec chodit, jestli taky chytnu černý kašel, tak si mě nepřejte," Zasmál se doktor, bohužel byl jediný. Sestra byla unavená na to aby se smála a Benjamina by teď rozveselil jenom Benjamin.
"No..." Nakrčil obočí doktor. "Co teda potřebujete?"
"Mám divný pocit, že... Já studuju zdrávku a mám pocit, že tohle," ukázal na povlak s červeným flekem. "Že tohle není černej kašel, je mi hrozný horko, můžete mi změřit teplotu? Myslím že bych mohl mít-" Vysvětloval Alex s krátkými přestávkami, během kterým si odkašlával.
"Možná... Máte pravdu, pane Barrene, asi Vám změříme teplotu... Jestli myslíte-" Nedořekl doktor, podíval se na Alexe a nadzdvihl obočí.
"Tuberkulóza," šeptl hnědovlásek, položil si ruku na plíce. "Hrozně to bolí,"
"Uděláme Vám testy, pošleme Vás na rentgen. Myslím, že je ještě brzo, nemusíme čekat do zítra. Takže, sestři," Začal doktor, zvedl se z postele, která byla vedle té Alexovi; "změřte panu... panu Barrenovi teplotu, potom ho s někým převezte na trojku a já ho vezmu na rentgen," Dokončil, vstal a odešel, jeho bílý lékařský plášť za ním vlál.
"Pane Barrene, vy studujete zdrávku a bojíte se doktorů?" Usmála se sestra, která stále stála u jeho postele.
"N - no, je to jiný, když léčíte a jste jedním z nich, ale když mě ošetřují... Je to nepříjemný," Alex stále šeptal, občas mu hlas vyskočil nahoru. Teď se trochu bál, na tuberkulózu se umírá a... on se smrti bál. Bál se jenom, když na to pomyslel.
**
Po pár hodinách, když už jsou testy hotové, Alexova teplota jenom o trochu vyšší než by být měla a výsledky testů se Alex za chvíli dozví...
Z pohledu Alexe
Převezli mě zpátky na pokoj, po pár minutách přišel doktor, v rukou nesl složku papírů. Z nich vyndal jenom jedny tenké průhledné desky. Za tu dobu, co se mi díval do očí jsem jenom doufal, že doktor po dlouhé době mlčení usměje a se smíchem řekne, že je to opravdu jenom černý kašel.
"Pane Barrene, mám dobrou a špatnou zprávu. A taky se omlouvám, že jsem tam originální, ale... Tuberkulózu bihužel máte, naštěstí jsem na to přišli brzo, co je ale zajímavý, je to, že už teď vykašláváte krev. Zatím tady být můžu, ale budete několik měsíců n izolaci, doktoři k Vám budou chodit v rouškách." Vysvětloval mi doktor, přešel k dveřím. "Vím, že je nepříjemné, když musíte být stále sám, a když budou kolem Vás všichni v roušce... Bohužel Vás už teď dají na izolaci, převezou Vás. Zatím nashledanou."
Bože. Já...
Ke mně do pokoje vstoupili dva muži s pevnou rouškou, pozdravili a pomohli mi obléct se do nějakého obleku.
**
Z pohledu Zoe, v tu doby, kdy Alexe převáželi na izolaci.
"Co-co děláš?!" Vykřikla jsem, když jsem cítila jak se Benjamin zvedá a pokládá mě na židli vedle sebe.
"Uhni," odbyl mě s vyvalenýma očima. Běžel za nějakýma chlapama, co vezli na posteli někoho v obleku připomínající skafandr.
Rozběhla jsem se za Benjaminem, i když nevěděla kam běží. Jeho dlouhým krokům jsem nestíhala, ale když konečně zastavil a skláněl se nad postelí. "Benjiii!" Volala jsem na něj. Byla jsem trochu zmatená - najednou mě vzbudil a teď běžím za... za Alexem!
"Bráško," Vytahovala jsem se, abych na něj líp viděla.
"Alexi, Alexi," Křičel Benjamin, ty dva chlapy ho napomínali, aby nekřičel, ale Benjamin pokračoval: "Kam ho vezete? Kam ho, sakra, vezete?!"
"Pane, pan Berren má tuberkulózu, vezeme ho na izolaci."
"Ale, ne, on... on má jenom černý kašel... "
S.
To je dobré!! Jsem zvědavá, co bude.. on tam bude sám a ... chmch.