Týden tu nic nepřiblo... A důvod? Škola. Píšeme zasraný Kalibra a potřebuju dostat aspoň "Chvalitebně" abych dostala to, co chci. Hehe. 
Na poítač... moc nechodim, sedim venku a tak. Stále spim u T. a naši.. o tom ví. Ale nic. Jsem šťastná, jo, tady mě to nebaví, jsem venku, nebo se učim. Tak.

6. díl - část 2/2

14. prosince 2010 v 18:29 | Salliene |  Alex Barren
Tak je tady! Druhá část 6. dílu. Doufám, že to není moc velká blbost, psala jsem to podle toho, jak to bylo se nou, když jsem měla černý kašel. Taky jsem jela do nemocnice, i když se to obvykle nedělá, bylo to proto, že jsem byla sama doma. No, já jsem hrozná, jak to prodlužuju, že? :) To já schválně.. :D
Mimochodem- Zdá se Vám tenhle díl moc jemnej? Řekli jste si o to v komentářích na minulém blogu... Fajn, příště to s Alexem bude horší.. :P :D
Joo!! A ještě jsem Vám chtěla říct... No jo, tak už se jděte začíst... :)))))  
**

"Alexi?! Že - sakra, to je krev!" Benjamin si přitiskl Alexe k sobě. Alex bolestí plakal, vykašlával krev na Benjaminovo bílé triko. V tu chvíli do poje vešla Zoe. Nic neviděla, jenom se smála.
"Ahoj, Benjamine,"
"Zoe, podej mi mobil," řekl přísně Benjamin. Nevěděl co má dělat, jak se chovat. V tuhle chvíli bylo nejdůležitější Alexovo zdraví.
"Proč?" Zasmála se malá, opřela se o dveře.
"Hned mi dones mobil! Je v kuchyni," Benjamin věděl, že Zoe nesmí vědět co se děje, přesto na ní skoro křičel. Zoe neochitně došla pro mobil. Benjamina znala dlouho, Alex ho k nim často zval, ale neznala ho takhle...
"Tady máš," Přišla Zoe s mobilem v rukou, blížila se k chlapcům. Dřív, než mohla vidět Alexovu krev a slzy, vzal jí Benjamin mobil z rukou. ,,Díky, Zoe, jdi do obýváku!"
Holčička poslušně odešla.
"O -na nesmí vědět, ehm- co mi je, jo?" Chraptil Alex, musel zase začít kašlat, čímž se na Benjaminově triku objevovala další krev.
"Ben - Benji,"
"Né, zlato, nemluv, nemluv, zavolám záchranku," Utěšoval ho Benjamin, jednou rukou si ho tiskl k sobě, druhou vymačkával krátké číslo na klávesnici.
"Potřebuju doktory! ... Piccadilly... já nevim, já tu nebydlim, je tu žlutý dům, světle žlutý dům, vedle domu stojí lampa, ... já vážně nevim číslo domu! Žlutej barák, sakra! Ne, on... on vykašlává krev... Jo, nevim, já to tady neznám, ... Jo, dobře, Ne, ne... dobře." Ozpovědí mu bylo jen opakované pípnutí.
"Zlato, za chvíli přijedou, za chvíli," Utěšoval ho Benjamin, hladil ho, poslouchal jeho tichý pláč a jeho vzdychání.
"Benji, Benji, já - já doktory nesnášim, sakra-"
"Alexi, oni ti neublíží! A nemáš mluvit, nemáš, kurva mluvit!" Křičel Benjamin, během toho mával rukou kolem sebe a každou chvíli si dal pramen vlasů za ucho, odkud mu stejně vyklouzl, což mu nedělalo příjemnější náladu.
"Nekřič na mě," Syčel Alex, nemohl mluvit, znova vykašlával krev na bílé triko a z očí se mu stále kutálely slzy.
"Ne, Alexi, promiň, ale... nesmí se ti nic stát. Rozumíš? Nesmí." Šeptal Benjamin, tiskl ho k sobě, snažil se ho uklidnit, ale bohužel se mu to moc nevedlo. Alex kýval hlavou, kašdou chvíli odkašlal.
Před domem se ozval motor, bouchnutí dveří a bušení na dveře, protože bylo zamčeno.
Vedle z pokoje Zoe se ozvalo volání na Alexe, se slovy, že někdo klepe. Benjamin odpověděl za Alexe a položil jejího brášku na deku. Běžel ke dveřím a spěšně odemkl, otevřel. "Dobrej," zapištěl a rovnou je vedl nahoru, do pokoje za Alexem.
"Hlavně buďte v klidu," řekl jeden z doktorů, poklepal Benjamina po rameně.
"Jasně," šeptl Benjamin. V myšlenkách se mu předhánělo všechno bude dobrý a sakra, tohle dobrý nebude! A tohle slyšet nepotřeboval. Bylo to milé? Ne, v tuhle chvíli opravdu ne.
Dva doktoři posadily Alexe, opřeli ho o zeď.
"Takže... potřebuju vědět, co se děje, jak to začalo?" Ptal se doktor, mezitím poslouchal jeho srdce.
"Nejdřív jsme-"
"Ne, pane, vy nemáte vůbec mluvit, ptám se Vašeho bratra," Napomenul Alexe doktor a hodil hlavou k Benjaminovi. Ten se na něj jenom vyplašeně podíval a šeptl: ,,My... nejsme bratři... No, on mi volal, že ho bolí v krku a že má kašel a tak a potom mu bylo hůř a začal kašlat krev," Vysvětloval a pozoroval doktora, který se Alexovi díval do krku.
"Né," zasyčer Alex, odtáhl a vykašlával krev do dlaní. Když potom ruce odtáhl od obličeje, doktor viděl krev v jeho dlaních.
"Dobře, tak tohle bude nejspíš jenom černý kašel. Většinou to neděláme, ale pro jistotu ho odvezeme do nemocnice. Mimochodem - už jste plnoletý?"
Alex kýval hlavou ze strany na stranu.
"Tak to budeme muset zavolat rodičům, myslím, že doma nejsou, co?" Zeptal se doktor. Hned se otočil za zvukem otevírajících se dveří. Zoe.
"Dobrý den," Pozdravila slušně a běžela za Alexem, chtěla ho obejmout. Benjamin se pro ní rychle natáhl a posadil si jí na klík. "Zoe, nesmíš k bráchovi, je nemocný a... A kam půjde Zoe, když vaši přijdou až zítra a ty jede do nemocnice?"
"Asi pojede s náma," Snažil se říct Alex tak, aby to znělo co nejzdravěji. Doktor kývl. "Myslím, že to bude v pohodě, vezměte si radši nejaký věci sebou, necháme Vás tam přes noc, jo?"
Alex měl zabaleno, Benjamin poslouchal rozkazy co dál skládat do tašky, doktor je s pobavením pozoroval. "A Zoe." Dodal Alex, Benjamin poslušně došel do pokoje jeho sestry a zabalil nejnutnější věci.
"Asi to máme,"
Alex už byl oblečený, Zoe i Benjamin připraveni.
**
"Pan Barren?" Zeptala se starší žena, stoupla si k postely. Zdravotní sestra. Alex kývl. Byl v pokoji sám, Benjamin a Zoe byli pro pití.
"Volali jsme Vašim rodičům, v tu chvíli zrovna někam jeli,"
"J-jo, myslím, že nepřijedou, trvalo by dlouho."
"Ano, přesně to nám řekli, ale že je jim to moc líto, zítra že přijedou. Jo, a máte vážně černej kašel," dodala, usmála se a byla na odchodu.
No jo, alespoň, že naši nepřijedou. Mamča ještě neřekla taťkovi že... Že já a Benjmin spolu chodíme. Těžko se na to myslí. Tohle je na nic. Bolí mě hlava, nemůžu mluvit, kašlu krev. Po těch hnusných prášcích je to teda lepší, ale stejně,...
"Ahoj, Alexi," vykřikla Zoe, běžela k Alexovi.
"Alexi," Začal Benjamin, stál dál od postele a držel Zoe u sebe. ,,Budeme na chodbě, celou noc, ale tady být nemáme. Vlastně ani ty bys tu neměl být, ale nechtěli tě nechat doma samotnýho, když tam nejsou tvoji rodiče."
Alex přikyvoval, krčil nos.
"Jo, já vim. Jsem nakažlivej," Chtěl se zasmát Alex, bohužel znovu kašlal.
"Zlato... Alexi," Opravil se před Zoe Benjamin a skousnul si ret. "Alexi, Alexi, my půjdeme. Budeme sedět na chodbě, kdyby něco, zazvoň na sestry, jo?"
Alex stále přikyvoval, pozoroval odcházejícího Benjamina a Zoe, která se k chlapci tiskla.
"A... A Benjamine?" Šeptl Alex...

Sallý
 


Komentáře

1 Alex Alex | Web | 15. prosince 2010 v 23:45 | Reagovat

takhle to useknout?? sakra :D:D

2 S.. S.. | Web | 26. prosince 2010 v 11:13 | Reagovat

Druhý nevědomě udělený dáreček pro mou maličkost. Lichotivé ^^. Mě se tento díl líbí.. sice chodím na zdrávku - lyceum, ale o černém kašli jsem se neučila ~ jdu to hledat xD.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama