Týden tu nic nepřiblo... A důvod? Škola. Píšeme zasraný Kalibra a potřebuju dostat aspoň "Chvalitebně" abych dostala to, co chci. Hehe. 
Na poítač... moc nechodim, sedim venku a tak. Stále spim u T. a naši.. o tom ví. Ale nic. Jsem šťastná, jo, tady mě to nebaví, jsem venku, nebo se učim. Tak.

5. díl - Alex Barren

14. prosince 2010 v 18:19 | Salliene |  Alex Barren
5.díl
***
Minule jsme skončili v čajovně, teď už jsme ale o pár hodin dál, takže je večer, Alex je sám v pokoji a poslouchá hudbu...
***

         Alex teď ležel na posteli, sluchátka v uších, v ruce držel papír a v druhé svíral tužku. Jezdil jí přes papír, čímž vytvářel nádhernou kresbu ženského obličeje. V tom se otevřely dveře, ale to chlapec ještě nevěděl, kvůli hlasité hudbě, která se rvala do jeho hlavy.
"Alexi,"
"Oh, mami!" Vykřikl Alex na matku a rychle si sundal sluchátka z uší, odložil kresbu a uvolnil jí kousek místa na jeho posteli, aby si mohla sednout. A jenom doufal, aby nechtěla mluvit o jehoorientaci.
"Alexi," Začala Helen - tak se jeho matka jmenovala- a sedla si vedle svého syna. "Víš,…No, jak dlouho ty a Benjamin... Ne, počkej, jak dlouho už víš, že tě přitahují chlapci? Hlavně si nemysli, že mi to nějak vadí, nebo tak, jenom mě to zajímá, protože tě mám ráda,"
"Jasně, Já - já vím. No, takže," Koktal Alex, koukal se na všechno, jen matce nevěnoval ani jeden pohled. "Já jsem to vlastně ani nějak nebral, ale je to asi měsíc, kdy jsem si uvědomil, že... že se mi líbí víc třeba právě Benjamin," Alex už byl naprosto červený, snažil si obličej schovat do dlaní.
"Aha, No... Teď už nám je dost trapně, takže tě nechám kreslit a poslouchat a.. nevim co tady ještě děláš," Zasmála se Helen, otevřela dveře a už byla na odchodu, když se ještě otočila a zamyšleně řekla: "A nezapomeň si udělat úkoly," "Jasně, neboj, mami,"
Alex seděl u stolu obklopen knihami a sešity, sluchátka stále v uších, nohou poklepával rytmus právě přehrávané písničky.
"Fajn, takže úkoly jsou hotový," Šeptl pro sebe, sundal sešity ze stolu, na který teď položil skicák. Vlastně teď neměl náladu na malování, ale potřeboval se jakkoli zabavit aby nemyslel na jeho rozhovor s matkou.
Bohužel - ani soustředění na kresbu mu nedovolilo zapomenou na matku. ...A na Benjamina. Alex byl rád, že jeho máma ví pravdu, byl rád, že nemusí lhát Benjaminovi a taky se radoval, že se do něj Benjamin zamiloval. Ale trochu ho překvapovalo jeho chování v čajovně. Benjamin nesmyslně žárlil. Neměl proč, Alex toho blonďáčka nikdy neviděl. I když musel přiznat, že se mu líbil.
           Bylo kolem půlnoci, když Alex dodělal kresbu a spadl vytíženě na postel. Ale se znovu nuceně zvedl a došel do koupelny. Když si konečně lehl, zavřel oči a usínal. Usínal... Ale jeho myšlenky bloudili všude jinde, než by měli. Teď ale musí spát. Zítra píší test a on se potřebuje vyspat. ...

*** Druhý den, před školou...
"Ahoj," Rozběhl se Alex naproti Benjimu a chystal se ho obejmout. Benjamin se ale nenechal.
"Ahoj, no... Alexi, víš, nejdřív bychom to měli říct kámošům, aby nebyli zmatený a - a... Chápeš, ne?"
Alex jen smutně naslouchal, i přes svoje námitky se snažil být potichu a naoko souhlasit s Benjaminem. Jeho povaha a jeho srdce to ale nevydrželo a potichu, ale přesto rázných hlasem začal na Benjamina, že... ,,Benjamine, ale tohle už... tohle už je moc. Včera to byla ta tvoje žárlivost - je hezký, když vím, že mě miluješ a chceš mě mít ty, ale ten blonďák se na mě jenom díval. Včera se mnou mluvila máma, kvůli tomu, že spolu chodíme a teď přijdeš ty, Benjamine a řekneš, že budeme dělat jako že spolu nechodíme? Já jsem sakra dřív taky nechodil s klukem, ale teď je tady tohle, tak nežij minulostí!" Alex už měl v očích slzy, tohle byl jeden z jeho problémů - při takových situacích se mu chtělo brečet vždycky. Teď se ale otočil a zamířil do šaten. Benjamin tam stále stál a pomalu si začal uvědomovat tu chybu, co za jejich krátký vztah řekl a v čem udělal naprostou blbost.
      Během vyučování, i o přestávkách, chtěl Benjamin zajít za Alexem a omluvit se, ale sedí oba jinde a o přestávkách se Alex vždycky hned někam ztratil a přišel až po zvonění. Benjamin svého přítele pozoroval, Alex mu ale žádný pohled nevěnoval. Díval se na tabuli, hlavu opřenou o dlaň. A na co myslel? Celou dobu na svou matku. On si totiž zakázal myslet na Benjamina a snažil se to co nejpřísněji dodržet.


"Alexi, počkej!" Zavolal Benji a snažil se dohonit Alexe. Když už byl blízko, chytl ho za ruku, jedním pohybem ho točil k sobě a dlouze ho políbil. Alex, když se vzpamatoval, jednu ruku zapletl Benjaminovi do vlasů, druhou ho tisknul na své tělo. Benjamin se odtrhl, usmál a šeptl hnědovláskovi do ouška: "Je mi jedno, co si ostatní myslí, miluju tě a chci tě,"
Alex byl spokojený, ruku v ruce, bezeslova odešli do třídy. Benjamin si oddechl, že to řekl, ale popravdě se necítil nějak moc uvolnění před svými spolužáky, když se držel s Alexem za ruku. Ale tohle už vážně zkazit nechtěl.
 


Komentáře

1 S.. S.. | Web | 26. prosince 2010 v 11:02 | Reagovat

Oho~ jako v minulé kapitolce všechno píšeš moc unáhleně. Chce to klid a pohodu já to tady budu číst vždycky takže si klidně i počkám - není potřeba pospíchat ^^.

2 S.. S.. | Web | 26. prosince 2010 v 11:03 | Reagovat

[1]: Jinak řečeno zase mi tam vadí chování ^^. No charakter si člověk nevybere, ale.. prostě ubrala bych.

Těším se na pokračování. Jen podotýkám, že se mi líbila reakce mamky + ono okukování od pingla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama