Týden tu nic nepřiblo... A důvod? Škola. Píšeme zasraný Kalibra a potřebuju dostat aspoň "Chvalitebně" abych dostala to, co chci. Hehe. 
Na poítač... moc nechodim, sedim venku a tak. Stále spim u T. a naši.. o tom ví. Ale nic. Jsem šťastná, jo, tady mě to nebaví, jsem venku, nebo se učim. Tak.

Jsem hrozná, nesnášejte mě...

20. února 2011 v 14:52 | Salliene |  Stalo se.
Netušíte nic. Hahaha. 

Jsme nová, jiná, čistá. 
A ještě dneska budu sama. 
Chci začít úplně od začátku. 
Navíc... čtyři lidi z party se odstěhovali, moc nás tam neni, nebo se hádáme. 
S Bů jsem... kámoška. Nechci chodit s... feťákem. Zní to hrozně vážně. Hehe. 

Budu nová. Budu používat moje jméno po narození, budu se bavit s těma lidma, co se bojí kluků jako byl Bů a budu ta hodná holčička. Naši se spolu baví, to je první dobrej krok. 

Zamilovala jsem se (Né, ještě ne, ale... je fajn.) a... budu se snažit bejt jako oni, jako ty fajn děcka ze třídy. Bez chlastu, hulení... Neříkám že se toho úplně vzdávám, že jo. 

Já a T. (Jo, T. ten úžasnej kluk...) toho necháme. (hehe, a říkejte si co chcete). Zvládnem to, jo. 

A proto.. chci na to vzpomínat. 

Mysleli jste si že jsem to já, poznali byste to, já ale chtěla začít od znova. bez Vás. Ale mám Vás ráda, tak co. 

V oblíbených mě třeba vymažte, dělejte jak chcete, jsem teď nová, hodná duše, co nehulí každej den.

P.S: Hehe, Bů jede do Anglie. Za matkou a na školu. Nemělo by to pokračování.

A kvůli čemu píšu novej článek? - Ztracená-S.blog.cz
 

Bů. To je K. a Travie.

13. února 2011 v 21:42 | Salliene |  Stalo se.
Tohle jsem si nemohla odpustit... Hehe. 

Zjistila jsem, že Bů je smíchanej K´naan a Travie McCoy. 
On... vypadá jako K´naan, ale tolik piercingů a tetování... Travie. Heh. A navíc... taky dělá v "tom úžasným tetovacím salónu". Smíchejte K´naana, toho sladkýho čeronuška  a Travie... Ten kluk, kterýho jsem chtěla už... někdy... v pětce, ne? Heh. 

Proč to sem píšu, sakra? 
Tohle je divný. 

Bů bude mít narozky. Nevim co mu koupit. Ach jo... Vážně nevim. Heh. 

Vzpomínáte na ten článek.. Muž druhý. On se z toho dostává... Jo. 

14. ledna jsme se viděli poprví... Všechno si to pamatuju, tak živě. Seděla jsem, povídala si s M. a on se na mě díval.. bylo to divný, myslela jsem si, že je zhulenej... Ach jo. 

Heh, nevim ani, jesti matka ví, že nespim doma. Už jak dlouho. Pochybuju.

Pozoruju světlo lampičky. Přinesl ho T. Prej abych se měla při čem učit. Haha.
Zítra škola. Jak nikdo nechápe jakto, že jezdim z druhý strany, a když jsem to řekla D. tak mi stejně nevěřila, tak proč to chtěj vědět? Hahaha.

Včera jsme byli venku. V parku, po dlouhý době všichni. Všech těch deset děcek, co se tam scházej. 
Hehe... 

EDIT: Psáno ve stavu zhuleným.. to to všechno vysvětluje. 

Jsem šťastná. ŠŤASTNÁ.

11. února 2011 v 15:50 | Salliene |  Stalo se.
Jsem nemocná. 
Ležim v postely, s noutbukem Bů. 
Jsem nemocná. Ale mám se fajn. Je mi dobře, bez školy, bez problémů. 

Jsem tady s T., kterej se nabídl, že mi udělá oběd. "děkuju". 
Je v kuchyni, já jsem tady, v jeho krásně pohodlný posteli a poslouchám mlácení talířů a hrnců. 
Bů je ve škole. M. je někdde pryč... asi pro něco šla. A ten kluk, který tady jen spí... už tady neni. T. ho vykopl, že prej si sem jenom vodí kurvy. ...Taky že vodil, ale aspoň ne ty rozklepaný, s kruhama pod očima. Takový ty fajn, který si s náma potom ještě dala pizzu. Heh. 

Cejtim se skvěle, i když jsem nemocná. Myslim... že je to čím dál tím lepší. Mezi náma. Mezi náma v partě. 

Spal tu Ajs. Takovej... fajn, v pohodě kluk. Bavil mě. Celou noc jsme si povídali, myslim, že jsem párkrát usla, ale jeho chození po bytě mě zase vzbudilo. Udělal snídani, T. říkal, že ho před rokem potkal na nějakym fesťáku, a prej tu bude spát. Má tu víc věcí než dám T. 
Ale je hezkej. Je fajn, vážně moc. Je mu 19. Myslim. 

Je tu fajn. 
Hehe. 
Jsem tu ráda, ohodně lepší než doma, starat se o bráchu...

Jáj, jak Vám říct že TEĎ JSEM ŠŤASTNÁ, teda... já i byla, ale to bylo... díky Bů. A teď.. všechno.

Doma. -Nejsem tam, takže ty jejich pitomí řeči poslochat nemusim, i když tam ani nejsou. Brácha je u                babičky. Hehe...
Škola. -Kupodivu... se učim dobře. Musim zaklepat... Jsem spokojená. Dvojky jsou dobrý, ne? Z                          dřívjejších trojek. Heh.
Bů. -Čekala jsem, že ta počáteční zamilovanos opadne... a taky že jo. A jsem ráda. Je to.. zamilovaný,          neromantický, úžasný. 
Navíc všichni v bytě T. jsou fanj. 

Nevim čim to je, ale... nějak se to změnilo. K lepšímu. /Pro mě/
 


Dlouhý noci u T.

8. února 2011 v 20:53 | Salliene |  Stalo se.
(Václav druhý mě vážně nabaví.) 

Pomerančovej džus jsem včera změnila na vodku s džusem a několik flašek pivka... 
Hulila jsem celej večer, zase v tom malým bytě, o kterým tak často píšu. O bytu T. 
Cesta do školy? 
...Vážně mě nezajímá, kdo co uvařil v "prostřenu" a je mi jedno, že dávají "tisíc a jedna noc", protože nic horšího jsem vážně neviděla. 
...Je mi jedno, že K. chodí zmalovaná jako "kurva" - podle ostatních - je to její věc, ne? Tak co to řeší, ty nány od nás? Nemůžu ani nikoho pozdravit, protože potom slyšim: "ty se s ní bavíš?!"
   Jo, nabim. A? 
   Nezajímá mě, že mi I. řekla, že se mnou půjde ven, a potom,  když to odvolá jí vidim ve městě s O. 
   Už je mi jedno, že... už je mi jedno všechno. O bráchu... se teď vůbec nestarám, je stále u babičky, spim u T. Spí tam asi pět lidí. Já a Bů na malým gauči s kytkovanym vzorem... "uklidňující". 
   Tak.. skončí tohle někdy? 
   Někdy, možná, až budu stará, sedět na zahradě s kafem a u nohou mi bude ležet pes, budu pozorovat všechny, kteří jedou okolo...
   
   Děják mě... baví, když se ho nemusim učit. Baví mě, když máme s učitelem ty dlouhý přednášky, klidně celou hodinu. 
  Ale když si k tomu sednu doma, otevřu sešit, podívám se na poznámky... "ach, bože.." Nic, jdu ven, dám cígo. 

   Je to divný. Už skoro tejden nespim doma, chodim spát k T. Mám tam pár věcí, fajn, ale... jemu je to uplně jedno. Vždycky když jsem tam byla, tak tam někdo spal... On tam nikdy nechtěl bejt sám. Vždycky někoho přemlouval, aby tam spal. 
   Učim se tam, spim, jim,...
    On je T. hrozně hodnej. Vždycky dal trávu, nebo cíga, i když už měl poslední... ale... "pravidlo", který většina CHTĚLA dodržovat bylo - "když mám málo, tak na tebe seru..."
T. to všechno změnil. ...Nás všechny změnil. 
    Mám chuť na brko, musim počkat. Musim to vydržet. To je... "předsevzetí do novýho dne". Ale... místo toho jsem vykouřila dvě krabky... tak si vyber. 

    Všechno tohle je divný. Že Vám to říkám, že to víte. Heh.
    
Na vlásku je krásná pohádka, vážně. :D x))

Článek o ničem. Zase. Kolikátej po sobě? ...
Ne, nepočítejte.

EDIT: k dnešnímu dni jsem tady 4787 dní.  Bože... 

Co říct?

5. února 2011 v 12:41 | Salliene |  Stalo se.
Chtěla bych odjet.
Třeba do Londýna. 
S Bů. 
Nebo s bráškou.
Aby nebyl tady. 

Chtěla bych novej život.
Bez trávy. 
Bez chlastu. 
Pro všechny lidi jenom to nejlepší. 
Ale nejsem miss abych si mohla přát "světovej mír"

Všechny problémy jsou pryč, ale ty doma nemizí

2. února 2011 v 21:42 | Salliene |  Stalo se.
Jsem zdravá...
Celkem. Rakovinu nemám. Heh, ale musim držet dietu. Před týdnem mi doktor řekl, že mám přibrat, a teď že mám držet dietu, mám problémy se zažíváním. 

Uzliny jsou stále nateklý. Ale jinak - jsem v pohodě. 

Ve škole se mi překvapivě daří. 

S Bů jsem šťastná. Vážně jsem šťastná. 
Směju se. Vážně, od srdce. Ne jenom když jsem s nim... Směju se naprostým blbostem...
Příklad: 
(Mia - M. (...Někdy o ní píšu..))

Šťastná s rakovinou? ...

28. ledna 2011 v 10:46 | Salliene |  Stalo se.
Jsem šťastná.
...Vlastně jsem v prdeli. 
Ale jinak se mám fajn. 

Bů je úžasnej.
To je dobrá zpráva. 

Jsem nemocná. Asi. 
Dneska by měli přijít výsledky testů. A uvidim. 

Jestli mám rakovinu, salmonelu, mononukléozu,... se dozvim dneska. Bojim se. 
Už jsem měla tuberu, byla několikrát operovaná, mám astma, antibiotika beru šestkrát ročně, jsem alergická "skoro na všechno", mám ledový ruce i nohy pořád, i když je ostatním horko. Ha, a na to beru prášky velký jako kráva, že prej rozeženou krev. 

Ale mám se fajn. Ta boule na krku nakonec zánět nebyl, byla to nahromaděná krev, tak mi dali léky. Ale zánět uzlin mi našli na druhý straně. ...Mám se úžasně. Druhej tejden sedim doma, naši jsou do večera v práci, tak vždycky parta přijede busem ve tři. A Bů o půl hoďky později. Vždycky jsem si myslela, že brko mi nikdo vnucovat nebude muset, ale teď si vážně nedávám. Jen včera. A asi to na ty prášky moc dobrý neni. Jenom potřebuju zahnat ty obavy z výsledků testů. 

Sakra, ale já cítim fajn. To nikdo slyšet nepotřebuje. Když to řeknu, je to všem jedno. Nikdo se nebojí, jak testy dopadnou. 

Asi tak. 
Možná budu nemocná,ale budu s těma, který mám ráda.  S těma, který miluju. 
Heh. Asi jsem vážně přecitlivělá. Navíc... Brečela jsem u Titaniku, to se normálně nestává. 

Holiday - 1.díl (Můžeme si přisednout?)

22. ledna 2011 v 22:45 | Salliene |  Holiday
"Plážovka". Co to je? Povídka, jejíž děj se aspoň chvilkama odehrává na pláži. :D Žádnou takovou jsem ještě nečetla, ale to neznamená, že jí nemůžu napsat, ne? :D
Drabble?Pár už jich mám, ale na flešce. Až jí dostanu zpátky, dám je sem. Znova to psát nebudu, jelikož si to nepamatuju.
Další vícedílka je tady, i když na ty dvě, co píšu, seru. Ale snažim se psát. Jen teď chci tohle.
Prosím, tady to je. 
Tom, Kate, Bill. ..:D
Jdu, čtěte, užijte si to. ;)
******
Je ráno, kolem osmé hodiny. Na pláži se ozývá jenom křik ptáků, šum vody. Moc lidí tady opravdu není, jedna rodina a o kus dál mladý dreadáč, vedle kterého se s balíčkem gumových medvídků v ruce, smála malá hnědovláska.
      "Kate," zasmál se dredáč, když viděl obsah sáčku rozsypaný v písku. Byl mladý, byl mladý na to mít dítě, i na to, aby malou Kate vychovával sám. Ale byl rozumný, pokud šlo o výchovu. Byl bohatý, úspěšný podnikatel, v saku jste ho ale vidět nemohli. Auta. Rychlá, nová, ale i ta stará, dokonce i motorky -  to byla jeho závislost, jeho láska. ...tedy, až po jeho dcerce. I Kate ráda jezdila autem, ale nešlo to jinak, než na zadním sedadle v sedačce a pevně připoutaná.
       Hnědovláska se zasmála: "Promiň, tatí..."
"Já vim, nechtěla si viď?"
"Ale já vážně nechtěla... Nekoupíme další?" Našpulila rtíky a čekala na Tomovu odpověď. Tom se zamračil. "Ne, neměli bychom... Nebudeš jíst oběd a budeš se snažit vymlouvat se na medvědy, viď?"     

Muž druhý... Bů.

18. ledna 2011 v 16:54 | Salliene |  Moji muži
Ten, kterej za všim řekne "Víš co...".
Ten, kterej by nikdy nelhal.
Ten, kterej si nikdy nezvykne na narážky typu "Ty vole, negr!!"
Ten, kterej je tak podobnej K´naanovi.
Ten, kterej má tak dlouhý jméno.
Ten, kterýho miluju.
Ten, kterej chybí tolika lidem.

Aaron Abel Abram Ace... Pro mě Bů, pro ostatní Á.
17. Je mu 17...

Když jsem mu poprví řekla "Bů" nikdo nechápal na koho mluvim. A já pořád mluvila dál a dívala se na Bů... A když všichni pochopili, že jsem mluvila na Aarona, začali se smát. Byli jsme všichni úplně zhulený, smáli jsme se všemu. 
A pak... Bů se na mě hrozně dlouho díval. Bavila jsem se s M, a on se na mě pořád koukal. Nebrala jsem to - "asi byl zhulenej", říkala jsem si. Vlastně jsem si myslela, že si dal brko s náma, ale pak jsem si uvědomila, že seděl vedle mě a převařoval. A obvaz na ruce mi to potvrdil. Feťák to je, možná se dá říct, že už nemůže zpátky... Ale vpřed se taky nehrne. A chce toho nechat. Chce zase jenom dávat brko v parku, chce se vrátit, ale ví, že to nejde. Že by musel hodně snažit.

A tak si říkám - Co si od toho slibuju?  -Zase to skončí. Zase se najde někdo jinej. Zase budu vzpomínat na ty společný chvíle, co jsme spolu prožili a mazat esemesky. Ale teď je tady tohle. Tohle si můžu užít.

Dával mi svoje cigára a nikdy je nechtěl vrátit.
Dával mi brko a nikdy za to nic nechtěl.

On je vážně dvojník K´naana... Koukám na naše fotky a je úplně stejnej.

Už jsem říkala, že miluju hnědý oči? A plný rty? *spokojeně se usmívá* 
Je hubenej, je krásnej, ale to bych tady mohla psát jak dlouho... 

Naučil mě dávat jedno cígo v krabičce obráceně - šťastná cigareta. Nikdy jsem to nedělala, ale líbí se mi to.

Feťák.
Zase.
Zase chodim s feťákem, zase se mu budu snažit pomoct. Zase to buď kvůli tomu skončí, nebo se vrátí k trávě a bude si moct sundavat mikinu...
Snad.
Vážně doufám. 
On se snaží... Jde to vidět. Jsem "na něj hrdá". Kolik lidí to jenom zkusí? A kolik lidí to zcládne? Nečekám, že se to povede, ale snažim se věřit. 

Úsměv, oči, rty, vlasy, jizvy - "Kdy miluješ, není co řešit."
Proč si vždycky jako jediná všimnu jeho jizvy na krku? Nikdo to nebere, já si jí vždycky všimnu, a vždycky si vzpomenu na ten příběh, co nám říkal. Uh...

--
Mohl by se pořád dokola poslouchat "Feel good INC" od Gorrilaz.
Miluje chupa-chups.
Miluje hudbu.
Miluje černou a bílou...
Miluje slovo "ozdoba" (nechápu tohle.:D).
Miluje slunce.

To je on.
Bů. 

S.

Tak se Bů, ten s černou kůží, zamiloval... Jak řekla M.

15. ledna 2011 v 21:06 | Salliene |  Stalo se.
A jsem zase jiná. Zase taková, jako dřív. Odbarvený vlasy, vypadá to jako dřív, náušnice? Ne, už ne. Byla jsem jiná. Sakra. Byla jsem úplně jiná, ale... Já chci být pořád stejná. ...Byla jsem moc.. já nevim. 
Zhubla jsem (z čeho asi..), obarvila si vlasy, začala se líčit. Všechno beru zpět, jenom to líčení mi asi zůstane. 
Ale jsem zase ta stará.........

"Tati?" Je ráno, asi deset, v domě je ticho. A mě je to hned jasný. Projdu byt, jestli tam vážně nikdo neni. Neni. A - měla jsem pravdu. Máma je zase někdo ubrečená a táta v hospodě. Kvůli čemu jsem začala hulit? Kvůli tomuhle. A potom k tomu přišli všechny problémy, všechno jsem řešila špekem. 
Takže balim, jedu k T... Do toho malýho bytu, kterej jsem tolikrát popisovala. Myslim, že tam bude ještě dost lidí, i já tam na dnešek spala... Totálně sjetá... Z nějakých sraček za kilo pro všechny. Heh.

A teď? Sedim doma, nakonec jsem se vrátila, byt stále prázdnej. Chci někam jít. Ale nemůžu... Kdyby jeden z nich přišel... Můžu říct jenom SAKRA. 
Všechno je v prdeli. Možná jsem měla zůstat "nová". Ale ne, já nechci začít od znova, jenom to zlepšit. 
Zlepšit svůj život. A kdybych zlepšila svůj, pomohla ostatním. Zelená, zase ona mi připomněla tyhle sny, že budu ostatním poháhat. ALE...

, ten jedinej ví, jak zkončí. Ostatní si to neuvědomujou. Nebo nechtěj. Bů... a já myslela, že už se nikdy do nikoho jinýho, než do H. nezamiluju. A teď jsem v prdeli ještě víc. Protože nevim. 
Ne, ne, už zase moc. 
Sakra.
(Moje oblíbený slovo... Vážně...)
K´naan. I on. Hrozně mi připomíná Bů. Bů je taky černej, je K´naanovi hrozně podobnej. A ty vlasy, oči. Na první pohled vidíš, v čem vyrůstal.

Bů. Bů se jmenuje Aaron Abel Abram Ace. Šílený jméno. Proto je to Bů. Dřív to byl Á, prostě jenom Á. Ale mě se to nelíbilo, tak jsem mu začala říkat Bů, i když mu tak říkám jediná..Ale ostatní se začínaji chytat a oslovujou ho Bů. Jop.

Chci křičet KURVÁ, ale asi by to bylo na nic, takže můžu jenom říct, že jsem se asi zase zamilovala.. Sakra, Bů. Když se H. chová tak, jak se chová, nemusí se ani divit. Jaký obrovský zamilovaní to bylo první měsíc? ...No jo. A teď? Kousnem se, a dál a dál... Ale já nic necejtim. Do prázdnýho bytu křičet "Kurva, proč já? A proč sakra Bů?" nemá cenu. 
A co je ještě horší? Zase jde o Bů. Sakra, on mě taky chce. A já budu za děvku, když s H. rozejdu a začnu chodit s Bů. A H... Sakra. (Zase. to slovo používám vážně často.)

ICQ? Psát si s Bů? 

Pro tebe Bů - je /jak jinak/ Bů
Sněhová vločka - jsem samozřejmě já
Tatarka - T. Tolikrát zmiňovaný T. a jeho byt

Pro tebe Bů 19:36
Ahoja... mohli by jsme se vidět?

Sněhová vločka 18:36
Mohli.. proč pak?

Pro tebe Bů 18:37
Chci s tebou mluvit... tak?

Sněhová vločka18:39
Dneska? Jsem u Tatarky
Sněhová vločka18:39
Tak... můžeš přijít...

Pro tebe Bů18:40
Dobre, asi jo. Jste v zadu, nebo vevnitř?
Sněhová vločka18:45
Normal, doma

Pro tebe Bů 18:49
fajn... budu tam. Za chvíli.

Sněhová vločka 18:50
No... fajn. Trochu mě děsíš...

Pro tebe Bů 18:53
Nemusim. Měl bych se bát já, tvojí reakce. Vyrážim. Ciao


A co mi potom řekl? Že mě chce. A že ví, že jsem s H., ale že vidí, že ho nechci. Že ho nemiluju. 
Ale já sama si to neuvědomovala... A on to věděl. A T. taky. a M. a K. Jenom já jsem si to neuvědomovala.. Ale je to pravda. Už jak dlouho... 
Zamilovaná. A jak. 
Budu s Bů. Chci bejt s Bů. A H... Bude kámoš. Snad. Snad to snese.
A Bů... Je kluk, co jsem od malička chtěla... A ještě s "bonusem"... S rozpíchanýma rukama, s červenýma očima. Fetuje. S pírsingem ve rtu a spoustou náušnic... 
Jdu psát.. Vzpomínáte na rubriku "Moji muži"? Tam jdu psát. Zase o přítelovi. Zase. Ale je tolik "mužů", kterým by stálo za to věnovat patnáct minut a napsat o nich? Ale ne. Bů si to zaslouží nejvíc. 
A já... sednu na bus, pojedu za H. Zkončim to. Jede mi to za chvíli. Za půl hodiny. 
A do tý doby. Budu psát všechno, co mě napadne...
.
.
Ne, nejedu nikam. Nemám na to. Až zejtra. Zejtra, zejtra až bude zhulenej a bude mu to jedno.
A myslim, že mi ještě nabídne.
.
.
Jdu psát. Jdu psát o Bů. Všechno, na co si vzpomenu. Moji muži... A bude další článek. 
A můžu ještě - SAKRA.

Sall.

Kam dál